Diverzifikace
Rozložení rizika · Diverzifikovaný · Diverzifikované portfolio
Rozložení investic mezi různá aktiva, regiony, měny, sektory a správce s cílem snížit riziko, že jeden špatný vývoj poškodí celé portfolio. Je to základní obrana proti přílišné koncentraci.
Diverzifikace neznamená vlastnit co nejvíce produktů. Znamená vlastnit taková aktiva, která se nechovají vždy stejně a plní v portfoliu odlišnou roli. Deset fondů se stejnými americkými technologickými akciemi není skutečná diverzifikace, jen elegantně zabalená koncentrace.
Dobře rozložené portfolio se v dobrých časech může zdát trochu nudné, protože nevyhraje každou tabulku výkonnosti. Jeho hodnota se ukáže ve chvíli, kdy se část trhu dostane pod tlak a ostatní složky pomáhají udržet plán pohromadě.
V širším kontextu
Myšlenka, že portfolio může mít nižší riziko než jeho jednotlivé součásti, není intuitivní. Před Harrym Markowitzem (článek „Portfolio Selection“ v Journal of Finance, 1952; Nobelova cena za ekonomii 1990 spolu se Sharpem a Millerem) se investoři dívali na akcie každou zvlášť: jaký má výnos, jaké riziko. Markowitz ukázal, že při skládání portfolia má smysl počítat i to, jak se aktiva navzájem chovají — jejich kovarianci, nebo lidově řečeno, jak často se hýbou stejným směrem.
Diverzifikace se opírá o korelaci. Pokud máte deset titulů, které všechny rostou a klesají společně (korelace blízko +1), nemáte diverzifikované portfolio — jen jste si koupili jednu sázku desetkrát. Pokud máte aktiva s nízkou nebo zápornou korelací, jejich kombinace tlumí výkyvy: když jedno klesá, druhé buď stagnuje, nebo dokonce roste. Problém je, že korelace nejsou stabilní. V klidných dobách se zdá, že akcie a dluhopisy se chovají opačně — klasické 60/40 portfolio přesně na tomto principu desítky let fungovalo. V roce 2022 ale padaly akcie a dluhopisy společně, protože za propadem obojího stál stejný spouštěč: prudký růst úrokových sazeb po dlouhém období historicky nízkých hladin.
Klasická diverzifikace se zaměřuje na typy aktiv (akcie, dluhopisy, hotovost, alternativy). To je správný start, ale nestačí. U českého investora má smysl myslet i na geografickou diverzifikaci — typický český investor obvykle drží neúměrně velkou část majetku v Česku, čemuž se říká home bias neboli domácí vychýlení. Globální portfolio (USA, Evropa, rozvíjející se trhy) v dlouhém horizontu nabízí výrazně širší rozptyl rizik. Stejně důležitá je měnová diverzifikace: korunové portfolio chrání před výkyvy kurzu, ale připoutává klienta k ekonomice malé otevřené země. Část v euru a dolaru je obvykle žádoucí, jen je třeba vědomě se rozhodnout, kolik z toho zajistit a kolik nechat „čisté“.
Diverzifikace v čase je třetí dimenze, na kterou se zapomíná. Pravidelné investování (dollar-cost averaging) snižuje riziko, že vstoupíte do trhu v nejhorším možném okamžiku. Pro klienta, který má najednou k dispozici větší částku z prodeje firmy nebo dědictví, je rozhodnutí mezi jednorázovým a postupným vstupem na trh netriviální a má hluboce psychologický rozměr — historická data sice mírně preferují jednorázový vstup, ale postupný vstup snižuje riziko lítosti, a tedy i riziko, že klient v prvním propadu prodá.
Diverzifikace má své meze. Portfolio třiceti fondů, z nichž každý drží podobné globální akcie, není diverzifikované — je jen složitě spravované. Akademická literatura naznačuje, že většinu užitku z diverzifikace získáte už mezi 15–25 dobře zvolenými pozicemi; další přidávání jen zvyšuje náklady na správu a snižuje schopnost portfoliu rozumět. U privátního investora s portfoliem v řádu desítek milionů to znamená 3–6 širokých ETF jako základ, doplněných o specifické pozice (jednotlivé akcie, dluhopisy, FKI, nemovitosti) podle individuálního profilu. Ne třicet fondů jen proto, že každý prodejce přinesl jeden „doporučený“ produkt.
Dobře rozložené portfolio se v dobrých časech může zdát nudné — nikdy nevyhraje výkonností konkrétní rok. Jeho hodnota se ukáže ve chvíli, kdy se část trhu dostane pod tlak. Diverzifikace nezaručí výnos a nezastaví všechny ztráty, ale chrání investora před tím, aby jedno špatné rozhodnutí nebo jedno selhání trhu zlikvidovalo plán, který má fungovat třicet let.