Když trh vyhlásí klid moc brzy: ropa polevila, nejistota ne

Minule jsme psali, že ropa, sazby a AI už nehrají tři oddělené zápasy, ale jeden. Tenhle týden bych k tomu přidal jediné: publikum už sice přestalo tolik křičet, ale rozhodčí ještě nepískl konec. IEA po narušení dodávek uvolňuje 400 milionů barelů nouzových zásob a BlackRock píše, že energetická forwardová křivka už počítá spíš s trvanlivějším narušením než s jedním špatným víkendem. Přeloženo do normální češtiny: panika umí odejít rychle, nejistota pomalu. (iea.org)

Co je na tom pro investora nejzajímavější? Že trh má stále chuť každou náznakovou zprávu o uklidnění přeložit jako návrat do starých dobrých časů. Jenže staré dobré časy se na trhy vracejí asi tak často jako sněhová nadílka na Velikonoce. Můžou přijít, ale sázet na to celý zahradní plán nebývá nejlepší nápad.

USA: Fed pořád není hasič, spíš revizák

Americký Fed 18. března 2026 ponechal sazby na 3,50–3,75 % a Jerome Powell otevřeně řekl, že krátkodobá inflační očekávání v posledních týdnech zvedaly právě vyšší ceny ropy způsobené výpadky dodávek na Blízkém východě. Současně medián projekcí FOMC dál ukazuje sazbu 3,4 % na konci roku 2026. To není svět, ve kterém by centrální banka běžela s hadicí k prvnímu výprodeji na akciích. (federalreserve.gov)

Jinými slovy: Fed dnes nepůsobí jako zachránce všeho, co je citlivé na levné peníze. Spíš jako revizák, který stojí ve dveřích a kontroluje, jestli si trh nekoupil příliš optimistickou jízdenku. A přesně proto bych byl opatrný na příběh typu „ještě chvilku vydržme a sazby půjdou rychle dolů“. Mohou. Ale zdaleka to není automat.

Vedle toho se v USA dál čistí i samotný AI příběh. BlackRock tento týden výslovně preferuje fyzické vítěze AI výstavby — polovodiče, energetiku a datová centra — a Goldman Sachs upozorňuje, že nové agentické nástroje tlačí na přecenění softwarového sektoru. Trh tedy přestává kupovat jen sen a víc řeší, kdo má elektřinu, čipy, chlazení a rozumnou rozvahu. A upřímně, to je pro dlouhodobého investora zdravější prostředí než čistá euforie. (blackrock.com)

Evropa: méně rizika, více nejistoty

V Evropě je obrázek možná méně hlučný, ale o to poučnější. ECB už 5. února ponechala sazby beze změny na 2,00 % pro depozitní sazbu, 2,15 % pro hlavní refinanční operace a 2,40 % pro mezní zápůjční facilitu. Christine Lagarde mezitím mluví o tom, že se svět posouvá od měřitelného rizika k opravdové nejistotě, a Isabel Schnabel připomíná, že v éře častějších nabídkových šoků je hlavním úkolem centrální banky držet důvěryhodně cenovou stabilitu. (ecb.europa.eu)

Tohle je podle mě klíčové. Evropa není jen příběh dražší energie. Je to zároveň příběh obrany, infrastruktury, deglobalizace a AI investic najednou. Když to přeženu, kontinent si současně objednává nový kotel, lepší zámky na dveře a ještě chce v obýváku rozjet serverovnu. BlackRock proto zůstává u evropských akcií selektivní a upozorňuje, že právě vysoká citlivost na energetický šok dělá z Evropy zranitelnější kombinaci vyšší inflace a slabšího růstu. (blackrock.com)

Česko: nízká inflace ano, automat na levné peníze ne

Domácí obrázek je vlastně docela střízlivý, a tím pádem užitečný. ČNB drží repo sazbu na 3,5 %, měnová politika podle její komunikace zůstává lehce restriktivní a základní scénář počítá letos s inflací pod 2 % a příští rok velmi blízko cíli. Zároveň ale sama ČNB zmiňuje pokračující rizika v podobě rychlého růstu mezd, zvýšené inflace služeb a silnějšího úvěrování domácností a veřejného sektoru. (cnb.cz)

Pro českého investora je to docela praktická lekce. Nízká headline inflace ještě neznamená, že se z měnové politiky stane samoobslužný automat na levné peníze. Kdo dnes staví investiční tezi čistě na rychlém poklesu sazeb, připomíná mi člověka, který si v březnu kupuje lehátko jen proto, že jedno odpoledne vysvitlo slunce.

AI a kredit: méně pohádky, více kabelů a rozvah

Na širším trhu se navíc potvrzuje ještě jedna důležitá věc: AI je už plnohodnotný makro příběh. OECD uvádí, že globální VC investice do AI firem dosáhly v roce 2025 zhruba 258,7 miliardy dolarů, tedy návratu k vrcholům z roku 2021. Zároveň ale OECD v letošním Global Debt Report upozorňuje, že obrovské kapitálové potřeby spojené s AI tlačí firemní dluh na rekordní úrovně a v některých segmentech dělají z dluhového rizika něco nepříjemně podobného akciové sázce. (oecd.org)

A tady se láme chleba. Pokud se AI financuje ve velkém na základě budoucích zisků, které teprve musí přijít, začíná být rozdíl mezi „růstovým příběhem“ a „drahou vírou“ zatraceně důležitý. OECD navíc připomíná, že u AI datacenter může mít výpočetní hardware hodnotu tři- až čtyřikrát vyšší než samotná budova, což komplikuje zajištění i pohled věřitelů na riziko. To je přesně důvod, proč dnes dává větší smysl mluvit o kvalitě cash flow, kapitálové disciplíně a infrastruktuře než o tom, kdo zrovna vyhrál poslední titulkovou bitvu v AI. (oecd.org)

Co to znamená pro portfolia

Co bych si z toho odnesl pro portfolio s horizontem pět a více let?

• Nepřestavoval bych portfolio podle každé víkendové věty o příměří nebo deeskalaci. Trh si rád zkracuje příběhy, realita bývá delší.

• Počítal bych s tím, že sazby v USA, Evropě i Česku mohou zůstat výš a déle, než by si akciový optimista přál.

• V akciové složce bych dál nepřehlížel to, co stojí pod velkými tématy: energetiku, utility, průmysl, polovodiče, infrastrukturu a kvalitní firmy s cenotvorbou.

• U dluhopisů a kreditu bych dal přednost kvalitě před honbou za posledním kouskem výnosu. Když se prostředí láme, nejdražší bývá falešný pocit bezpečí.

Za mě tedy žádná revoluce. Spíš návrat k normálnímu investičnímu selskému rozumu. Když se venku střídá bouřka s modrou oblohou po půl hodině, člověk nepřestavuje dům. Zkontroluje střechu, okapy a pojistku. A přesně to by měl dělat i dlouhodobý investor: méně heroických gest, více disciplíny, diverzifikace a trpělivosti.