Kreditní riziko
Credit risk · Úvěrové riziko
Riziko, že emitent dluhopisu nebo protistrana obchodu nesplní svůj závazek. Může jít o nezaplacený kupón, nevrácenou jistinu nebo zhoršení bonity, které sníží tržní cenu dluhopisu.
Kreditní riziko se odráží v ratingu, finančních výkazech emitenta a v kreditním spreadu vůči bezpečnějším dluhopisům. Hranice mezi „investičním stupněm“ (BBB− a výše u S&P) a „spekulativním stupněm“ (BB+ a níže, lidově high yield nebo junk) je víc než jen kosmetický rozdíl — instituce, penzijní fondy a regulátoři zacházejí s každou stranou této čáry zcela jinak. Vyšší výnos u rizikovějšího dluhopisu není dárek, ale kompenzace za možnost, že vše nepůjde podle plánu.
U korporátních dluhopisů je vhodné číst nejen kupón, ale hlavně schopnost emitenta generovat hotovost, jeho zadlužení, zajištění emise a pořadí věřitelů. Historicky se míra selhání u investičního stupně pohybuje v řádu desetin procenta ročně, u high yield kolem 3–4 % v průměru. V krizových letech ale spekulativní pásmo skokově roste: během dot-com krize 2001 a globální finanční krize 2008–2009 přesáhlo 10 %, v pandemickém roce 2020 atakovalo 8–9 %. U českých dluhopisů menších firem bez ratingu je číslo nejisté, protože data nejsou systematicky sbírána — a to je samo o sobě informace.
Pokud se bonita zhorší, cena dluhopisu může klesnout i v době, kdy se tržní úrokové sazby téměř nehýbou. Trh většinou předbíhá ratingové agentury, takže pokles ceny předchází ratingovému downgrade — ne naopak.